I v době korony se dá cestovat a tak jsem vyrazil vlakem na pláže, které už jsou víceméně českým uzemím. Narazil jsem na nespolehlivost chorvatské dopravy, kde ze slibovaných 8 autobusů jede nakonec jenom jeden a ještě v čas, který není lehké dohledat a vyžaduje volání na linku dopravce. Dále na nemožnost vráceni lístků do národního parku po zjištění, že zpáteční autobus jede až následující den. Koupání v moři, kdy se ještě většina krajanů bála cestovat. Polední 20km přechod přes ostrov Krk v 30 stupních s nedostatkem vody a mnoho dalších žážitků. I přes tyto drobnosti to byla velmi pěkná dovolená - hlavně také díky milému doprovodu. Doufám, že brzy zopakujeme.

Do Rigy už jsem se chystal dlouho, protože přes Rigu vedla moje úplně první cesta letadlem, která končila na Ukrajině. V té době se jednalo o pouhý několika hodinový přestup na letišti, takže nebyl čas prozkoumat město. O několik let později jsem si již vynahradil dostatek času na prozkoumání Rigy a jejího okolí. Výlet jsem podnikl s mamkou, jako její vánoční dárek a stihl se ještě “v předkoronové době v Evropě”. Během tří-denního výletu jsem se podívali na trojici hradů u Siguldy, prošli po plážích Jurmaly a prozkoumali nevelké centrum Rigy. Počasí nám relativně přálo a my mohli většinu objevování uskutečnit po svých. Mezi vzdálenějšími body jsem se přesouvali pomocí vlaku a nebo malého autobusu (přirovnal bych to v maršutce). Krajina je tam velmi pěkná a láká mě i případný výlet v letních měsících s případným větším průzkumem národních parků a okolí pobřeží.

Poprvé v žívotě mě vítr zavál i na území Asie, přesněji do Maroka. Myslím, že se jednalo o pěkný vstupní bod pro objevování Afriky. Jako se Neapoli řiká nejsevernejší africké město, tak bych Maroko přirovnal k nejjižnějšímu evropskému státu. Kultura mixuje vliv Francie a arabského světa, je také vidět typický problém s čistotou ale také velký důraz na tradiční trhy. Stánky s všemožným zbožím byli vyrovnány ve většině ulic starého města. Moderní část měst se velmi blížila evropskému stylu. Na cestu jsou vyrazil s kamarádem Tomášem a během návštěvy jsme stihli projet celkem 4 města (Marrakesh, Casablanca, Rabit a Fez - pořadí odpovídá jak postupu naší cesty tak také kvalitě jednotlivých měst - nejvíc mě zaujal Fez) a zároven podniknout menší výlet k pohoří Atlas s horou Toubkal. Mezi městy jsme využívali vlakové dopravy které byla srovnatelná s tím, co potkáváme v Česku. Hojně jsme také vuživali AirBnB i s jejich novou funkčností na kupování zážitků.

Poslední prázdninový víkend jsem nechtěl strávit v Praze a tak jsem koupil jízdenku na vlak do Ostravy, jízdenku na autobus do Krakova a zpátky letenku do Prahy. Jako většina mých výletů v poslední době nebyl ani tento nějak “přeplánován”. Ráno jsem si šel zaběhat, dokonce jsem našel i docela pěkné workout hřiště, a poté jsem dělal na to co jsem měl zrovna náladu. V Ostravě mě velmi mile překvapil “skanzen” Dolní Vítkovice, poté už jsem měl jenom krátkou možnost projít si město, tak nebudu hodnotit. Krakov mě uchvátil natolik, že jsem ho zařadil na list měst, kde bych si dokázal představit žít. Kombinoval věci, co se mi libí na Česku a Ukrajině. Navíc se jedná o studentské město s velmi zajímavou historií.

Amazon si nás, členy týmu Alquist, pozval do svých kanceláří v Seattlu. Toho jsme, s naším teamleaderem, využili a podivali se i do blízkého okolí. Stihli jsem se projet po části ikonické silnice 101, která vede kolem pobřeží Atlanského oceánu. Podivali jsem se do Portlandu a viděli vodopády vedle řeky Colubmia.

Město Bournemouth mi bylo prezentováno jako letovisko, kam si jezdí angličané užívat moře, když se jim nechce cestovat mimo hranice Spojeného království. Prvním varováním byl pohled na průměrné místní teploty nepřesahující 18 stupnů v době kdy v ČR panovaly třicítky. Bohužel, tohoto jsem si všiml, až asi 2 týdny před odjezdem. Druhým varováním byla předpověd na 4 dny dopředu, kdy mělo celé dny pršet. Bohužel tyto 4 dny se kryly s mým datem dovolené. Přesto jsem plánoval, že aspoň nohy by mohly teplotu oceánu vydržet. Po příletu mě z tohoto přesvědčení vyvedlo typické anglické počasí projevující se slibovaným celodenním deštěm. Je nutno ale dodat, že za celý pobyt jsem viděl nejednoho otužilce, který se v deštivém a ne zrovna tropickém počasí nebál vlézt do vody. Asi nějací skoti.

Tentokrát jsem zavítal na sluncem a útesy obehnaný ostrov jménem Malta (a mimo jiné i na jejího menšího bratříčka Gozo). Přesto, že jeho rozloha je menší než rozloha Prahy, jeho populace menší než populace Brna, a jeho vzduch špinavější než vzduch v Ostravě (aspoň co se týče městských částí), jsem si ostrov po týdnu procházení oblíbil. Avšak jak už je mým zvykem, hledal jsem převážně tu stinnější stránku ostrova (protože pěkných fotek Malty jsou miliony), a i přesto bych každému Maltu doporučil jako ideální destinaci pro lidi, co rádi chodí a užívají si pohodové atmosféry. Aspoň pokud jedete mimo hlavní turistickou sezónu, kdy věřím, že okolní teplota hraje hlavní roli v plánování čehokoliv.

V rámci odměny za ukončení studia jsem se vyrazil, již po čtvrté, podívat se do mé oblíbené Itálie. Po 5 dnech, 5 městech a 170 000 kroků si konečně můžu postěžovat i na Toskánsko, které k tomu nabízí mnoho příležitostí. Protože Itálie je srdcovka, nebudu vždy jenom kritický a vzhledem k vysokému počtu obrazového materiálu jsem se rozhodl pro omezení počtu slov. Většina mého poslání bude sdílena skrz komentáře pod obrázky. Zde na mapě je vidět geografické rozložení příslušných měst.

Po objevování části východní Asie jsem se rozhodl podívat i do sluncem vyhřáté Barcelony. Po 3 dnech a 110 000 kroků si konečně můžu postěžovat i na toto pěkné španělské město, které nabízí nejen architektonické orgie.

This year I was attending this nice event in the very nice city in the South of Bohemia. The event is held for several days and provide a various set of activities for children and adults.

Z důvodu smlouvy mezi mnou a univerzitou jsem byl povinen vyplnit dotazník shrnující můj pobyt na Taiwanu. Zde přikládám přepis dotazníku, který jsem odeslal na studijní oddělení. Nevím, jestli bude dostupný i jiným studentům, proto radějí zveřejňují i touto formou.

Poslední výlet v rámci Exchange programu mě zanesl do tajuplného Tokia. První dojem byl velké zklamání, které se však v následujících dnech povýšilo na úroveň - “žít bych tady nechtěl, ale určitě to bylo dobré vidět”. Níže odkazy na předchozí příspěvky, pokud jste ještě neviděli, doporučuji aspoň zběžně prohlédnout.

Toto je poslední část z trilogie “Všeználek”. Můj pobyt na Taiwanu se nezadržitelně chýlí ke konci a tak si zanedlouho, zase po čase, budu moci stěžovat jenom na Prahu a Česko. Na následujících pár řádcích shrnu postřehy, které se mi tu podařilo nasbírat. Tento příspěvek bude mít dvě části (více osobní a druhou spíše zaobalující můj pobyt zde). Níže odkazy na předchozí příspěvky, pokud jste ještě neviděli, doporučuji aspoň zběžně prohlédnout.

Toto je doplňková část k trilogii “Všeználek”. Je více o mých osobbích pocitech a duševním rozvoji. Níže odkazy na předchozí příspěvky, pokud jste ještě neviděli, doporučuji aspoň zběžně prohlédnout.

Tak a je to tady… konec mého výměnného semestru na NTUT (Taiwan). Pro další generace bych chtěl zanechat nějaké doporučení, co se týče školy. O životě na Taiwanu a cestování si můžete přečíst na odkazech níže.

Hong Kong mi dopřál zajímavý a rozporuplnný žážitek. Všechno začalo tím, že mě hostitelka přes AirBnB ve 3 hodiny ráno napsala, že se mnou vybraný byt mění a že jestli s tím nesouhlasím, ať zrušim rezervaci. Poté to pokračovalo ubytováním v Chungking Mansions (dům trochu jako z indického hororu), až jsme se dostali k večerní Laser show, která vypadala o poznání hůře, než běžné osvětlení většiny kasín z Macaa. Ukončil bych to ale konstatováním, že výhled z Victoria Peak byl parádní a ani průměrná výška budov kolem 30 pater mi nezabránila v prozkoumávání okolí z téměř ptačí perspektivy.

První vážnější zkušenost s hazardním světem a životem, kde jeden žeton může znamenat mít/nemít dům… Je velmi zajímavé vidět, co lidé mohou udělat/vybudovat, když mají takřka neomezený přísun peněz. Asi na větě “Kasíno vždy vyhrává” něco bude - určitě v případě, kdy jste dostatečně hloupí na hraní pákových automatů :D.

První zkušenost s Japonskem se nesla v americkém duchu. Že tohle není klasické Japonsko člověk pozná po několika hodinách strávených na tomto ostrově, který jedna americká civilistka popsala jako “ostrov hledajicí svoji osobnost” a jeden americký voják jako “Havaj Japonska”.

Na následujících pár řádcích shrnu postřehy, které se mi tu zatím podařilo nasbírat. Níže odkazy na předchozí příspěvky, pokud jste ještě neviděli, doporučuji aspoň zběžně prohlédnout.

Část Asie, kde pravděpodobně potkáte větší poměr Němců k původnímu obyvatelstvu než v Německu (alespoň pod vlivem současných politických událostí v Evropě).

Že o tomhle městě slyšíte prvně? Mohu vás uklidnit, že nejspíš i naposledy.

Na následujících pár řádcích shrnu postřehy z prvních dvou měsíců, které jsem tu zatím prožil. Níže odkazy na předchozí příspěvky, pokud jste ještě neviděli doporučuji aspoň prohlédnout.

Nejenom školou živ je člověk, a tak jsem vyrazil na výlet do Malajsie. Přívítalo mě město Kuala Lumpur.

Chtěl bych napsat sérii příspěvků o mém studijním pobytu na Taiwanu. Osnova by měla být následující (bude se postupně měnit):

I managed to do all tests and project required in this semester. I had several subjects but most interesting were these two: