Všeználek si stěžuje na Taiwan I. (CZ)

Na následujících pár řádcích shrnu postřehy z prvních dvou měsíců, které jsem tu zatím prožil. Níže odkazy na předchozí příspěvky, pokud jste ještě neviděli doporučuji aspoň prohlédnout.

Chtěl bych se omluvit za kvalitu některých fotek níže. Moje stařičká Motorola už nestačí dnešním standardům (jestli teda někdy stačila) …

Folow the rules (zvyk z Japonska)

Škola je teď o zkouškovém období tak náročná, že tento příspěvěk píšu během termínu jediné zkoušky, kterou mám. Ukázalo se totiž, že zkouška vzpočívá ve sledování nějakého dokumentu a že shrnutí/report musí napsat jenom ti, co nepřišli včas. I takových chudáků pár bylo. Ostatní zkoušky se z mně neznámého důvodu nekonají. Hlavní je ale důraz na pravidla (a čím stupidnější pravidlo, tím víc se musí dodržovat). Příkladem budiž žádost o přístup do kuchyně (ano, zde se musí písemně žádat o přístup do kuchyně, dostanou ho jenom cizinci a vůbec to není taková ta “evropská” kuchyň, nýbrž jedna mikrovlnka, jedna lednice a jeden toaster, který kdosi použil ke grilování masa, takže toaster už moc nepřipomíná). Tak tedy, když člověk pouze poslal email s žádostí o přístup, měl smůlu, protože je to proti pravidlům, která ale nebyla nikde anglicky zveřejněna. Jediný způsob bylo osobní podepsání dokumentů, o čemž jsem se dozvěděl den po termínu a tudíž mám “smolíka”. To, že je možné do kuchyně vstupovat jenom v časech 8:00-9:00, 11:30-13:00 a 17:00-18:30 je na další kolo stěžování.

Pokud nebudeš poslouchat, skončíš ve vězení (foceno na naší univerzitě)

Dýcháme z plných plic

Taipei jako město má tu výhodu, že leží uprostřed mnoha kopců a o pěkné výhledy tu není nouze. Nouze tu také bohužel není ani o smog, který je prostě všude. Z pěkného kochání se výhledem se tak rázem stává vědomostní hra: “Hádej, co je za mlhou”. Ale abych jim nekřivdil, tohle si Taiwanci nezpůsobují tak úplně sami. Je veřejně známo, že většina smogu není z Taiwanu, ale z pevninské Číny. Ne, že by to moje plíce nějak poznaly a hned byly štastnější, že smog musel urazit 100 km přes moře, než je mohl zaplnit, ale pokud se mi zasteskne po Evropě, stačí se zhluboka nadechnout a hned mám v sobě plno částic spálených evropských odpadků, které se do Číny dováží.

Když už jsme u těch odpadků, tak vám položím klíčovou otázku: Jak se vypořádat s problémem plných odpadkových košů na ulicích? Tuto otázku, která jistě trápí mnoho měst, vyřešil Taiwan velmi kulišácky – koše z ulic odstranil. Jak chytré, že? Dá přece rozum, že co tam není, nemůže být plné :D. Samozřejmně je tento model možný pouze v zemi, kde je odhození odpadku mimo koš proti pravidlům a kde je zárověn 99 % populace na dodržování pravidel přímo závislá (tj. tento model pro Prahu nedoporučuji). Bohužel to má často za následek, že si odpadky nosíte celý den v tašce, abyste si je mohli doma vyhodit. Jako slušně vychovaný, k přírodě ohleduplný kluk jsem byl také zvyklý svoje odpadky třídit – z toho mě Taiwan bohužel vyléčil. Po pracném třídění a skladování plastů/papírů/skla apod. v taškách na pokoji mi bylo řečeno, že tady se to dělá jinak a že tento plast neuznávají jako plast a tenhle papír je jiný papír, který by k ostatním papírům neseděl, a tedy jsem byl nucen všechno vysypat do jednoho koše… Poté jsem zkoušel několikrát zjistit, podle jakého klíče se tady třídí – bohužel neúspěšně :/. Takže ekolog budu asi jenom v Evropě.

Tohle asi taky nebyl rozumný nápad - o půlnoci dvojnásob

Jsem bílý =? mám výhody

Tohle je velmi silné tvrzení, ale mám pocit, že pokud je klasický Evropan v Asii, kouká se na něj více s úctou, než když je Asiat v Evropě/USA. Ze zkušeností kamarádů zde je vidět, že se “bílému” člověku snaží více pomoci, více se na něj usmívají, někde si ho dokonce i fotí. Chvílemi je to pěkné (když vám třeba dají kytku :D, mimochodem to byla první květina, co jsem dostal od chlapa) a chvílemi otravné, protože se na vás zaměří a budou se vám snažit za každou cenu pomoci, i když nechcete (třeba při stopování vás iniciativně zavezou na autobusovou stanici, i když jim řikáte, že chcete vystoupit tady a stopovat dál).

Kolej

Kolej je vcelku v pohodě (když vynecháme “kuchyň”, viz výše), ale jak to už na kolejích bývá, čistotu byste tu hledali jen stěží. Dokonce mám dojem, že ve stropě nám žije nějaké zvířátko. Občas vydává dost zajímavý zvuk. Zkoušel jsem zjišťovat, jakého to máme domacího mazlíčka, ale zatím nevím. Každopádně mu prozatím říkám Sam (je to krátké a dá se to použít pro obě pohlaví). Velkou výhodou je střecha, kde se dá odpočívat a nebo dokonce posilovat.

Vodní fontána — Pro změnu docela chytrá mašina na vodu, teplá voda bez čekání

Je jich mnoho

Protože Taiwan to má díky politické situaci težké, snaží se bojovat na průmyslovém trhu vším možným. Třeba nízkou nezaměstnaností. To do důsledku znamená, že většina starších lidí, kteří ještě nemohou jít do důchodu, ale nemají potřebné vzdělanání/zkušenosti musí dělat třeba držák cedule, ukazovat jestli je parkoviště prázdné (i když to samé dělá cedule, která visí nad nimi), ukazovat, že na semaforu je červená/zelená apod. Je to trošku smutné, že staří lidé musí celý den stát u silnice a dělat tuto rutinní práci, ale když je člověk pozoruje, tak to nevypadá, že by je to kdovíjak trápilo. Spíš mám pocit, že jsou rádi, že mohou dělat aspoň něco a “pomáhat” ostatním. Tato odevzdanost je až inspirativní. Ale skončit tak určitě nechci :D.

nepostradatelný člověk — Aneb existují práce, kde je člověk nepostradatelný

Střípky

Chrámů a blikající reklamy se člověk po chvíli přejí, stejně jako jídla, které je pro rozmlsaného fitness enthusiastu velkým zklamáním * Dá se najíst za 20kč, pokud máte rádi knedlíčky
Všichni hrají basketball a vůbec ne špatně
Jízda na kole je velmi pohodlná a město je tomu dobře připůsobené (YouBike, UBike …)
Letenky jsou o dost dražší, než letenky po Evropě (nejlevnější kolem 3 000kč)
Zelenina a ovoce jsou drahé kvůli omezenému dovozu a omezenému místu pro pěstování vlastních plodin

Bezpečnost nade vše, aneb zásuvka pod proudem - podobnou máme v koupelně ...

A to by bylo prozatím vše. Děkuji

Written on May 3, 2018