Bali (CZ)
Část Asie, kde pravděpodobně potkáte větší poměr Němců k původnímu obyvatelstvu než v Německu (alespoň pod vlivem současných politických událostí v Evropě).
- Začátek studia na Taiwanu a obecně o Taiwanu
- Všeználek si stěžuje na Taiwan I.
- Všeználek si stěžuje na Taiwan II.
- Všeználek si stěžuje na Taiwan III.
- Všeználek si stěžuje na NTUT
- Výlet: Kuala Lumpur
- Výlet: Melaka
- Výlet: Bali
- Výlet: Okinawa
- Výlet: Macau
- Výlet: Honk Kong
- Výlet: Tokio
- Rady a tipy
Pokud si odmyslíte nedomorodce (hlavně turisty, jako třeba mě), tak se mi Bali jako země moc líbila. Zdejší lidé jsou příjemní a myslím, že zvláště něžnější část populace je velmi pěkná (hezčí už jsou snad jen Češky). Všichni se usmívají, vše je v porovnání s Evropou velice levné (i na české poměry), moře čisté… už se vlastně těm Němcům ani nedivím, že sem jezdí hromadně.
“Domorodec balijský”
Tento druh naštěstí ještě nebyl vyhuben, ale abyste potkali pravou a turisty nezkaženou variantu, nesmíte se vyskytovat v blízkosti pláží a památek, u kterých se věří, že mají nějakou hodnotu (bohužel památku s hodnotou od dvorku většího stavení poznáte jen těžko). Já našel ubytování u lidového léčitele, asi necelou hodinku cesty na skútru od Ubudu. V té době tam nikdo jiný nebydlel, tak jsem měl celý guesthouse pro sebe. Místo to bylo na poznávaní zdejší kultury velmi příznívé. Seznámil jsem se s celou hostitelovou rodinou a nejednou mě pohostili kokosovým drinkem. Jediný problém byl ten, že jakožto člověk, který má strach z volně pobíhajících psů na ulici, jsem prvních několik cest z/do domu úzkou uličkou trpěl. Psy se samozřejmě jenom hemžila. Nejdříve jsem pokaždé lstivě pod nápaditou záminkou někoho žádal, aby mě na cestě doprovázel. Nakonec si ale člověk zvykne, nemá totiž jinou možnost.
Památky
Samozřejmě jako fotekchtivý turista jsem nemohl vynechat tyto památky:
- Tanah Lot
- zde bylo Němců asi nejvíc :D
- Rýžové terasy u Ubudu
- díky rozloze byla koncetrace Němců o poznání snesitelnější* Monkey Forest v Ubudu aneb opice útočí i tady
- byl jsem na několika místech, kde se vyskytovala tato roztomilá stvoření, která vynikají vynalézavostí kapsáře a drzostí pouličního rváče
- sopka Batur
- tohle byla pecka, výhled na jezero na jedné straně, výhled na sopku na druhé
- a mnoho dalšího (viz. mapa)
- a také moc pěkného
Nula sem, nula tam
Prakticky celá ekonomika stojí na turistech. Bohužel to vede k cílenému okrádání kohokoliv, jehož kůže se barvou aspoň trochu blíží mléku (a ne mléku s kakaem). Proto jsem třeba na beznínce zjistil, že pro hodného pana pumpaře jedna nula nic neznamená, a místo 14 000 rupíí mě nechal zaplatit 140 000. Vím, že nula není tak velké číslo, ale v tomhle případě to cestu na benzínku docela prodražilo. Jenom doufám, že pan pumpař utržené peníze použije na studium matematiky… V to samé doufám také u “policisty”, který pod pohrůžkou pokuty 500 000 vyluxoval obsah mé peněženky. Naštěstí to bylo až na konci výletu, takže jeho školné činilo asi 60 Kč. Mě to alespoň obohatilo o zkušenost, že když někdo tvrdí, že je policista, je lepší si to ověřit a třeba i udělat foto průkazu. Popřípadě nosit peníze na různých místech a ne jen v peněžence. Na kurzy angličtiny si chtěl nejspíš vydělat policista v přístavu, když tvrdil, že “International driving licence” rozhodně není mezinárodní řidičský průkaz a že musíme zaplatit pokutu. Zde naštěstí zakročil hodný domorodec a význam tohoto slovního spojení panu policistovi osvětlil. O čísnikovi, který mě pronásledoval na skútru po ulici, a dokonce mi vyhrožoval násilím, jelikož jsem si dovolil požadovat slevu za pokaženou objednávku, se raději nebudu více rozepisovat.
Doprava
Pro dopravu na delší vzdálenosti je nutností si pronajmout skútr (cena je velice příznivá, většinou činí okolo 60 Kč na den). Pro kratší vzdálenosti je možné využít indonéskou variantu Uberu (který byl během doby mého pobytu na celém území oficiálně zrušen – stejně jako v jiných státech jihovýchodní Asie) Go-JEK a nebo GRAB. Zde můžete klasicky přivolat auto, ale dokonce i skútr, který vás vyjde tak o polovinu levněji. O to vetší je pak zážitek, když vás na skútru vyzvedne 18letý klučina a celou následující cestu s mobilem v ruce střídavě kouká do mapy a chatuje s kamarády. To vše ve velmi přehledné indonéské dopravě.
Určitě bych cestu na Bali doporučil. Ale silně bych zauvažoval nad následných přesunem na jeden z okolních ostrovů, který určitě nabídne podobný kulturní/přírodní zážitek, více autenticity a méně toho “der/die/das”.
A to by bylo prozatím vše. Děkuji