Tokio (CZ)
Poslední výlet v rámci Exchange programu mě zanesl do tajuplného Tokia. První dojem byl velké zklamání, které se však v následujících dnech povýšilo na úroveň - “žít bych tady nechtěl, ale určitě to bylo dobré vidět”. Níže odkazy na předchozí příspěvky, pokud jste ještě neviděli, doporučuji aspoň zběžně prohlédnout.
- Začátek studia na Taiwanu a obecně o Taiwanu
- Všeználek si stěžuje na Taiwan I.
- Všeználek si stěžuje na Taiwan II.
- Všeználek si stěžuje na Taiwan III.
- Všeználek si stěžuje na NTUT
- Výlet: Kuala Lumpur
- Výlet: Melaka
- Výlet: Bali
- Výlet: Okinawa
- Výlet: Macau
- Výlet: Honk Kong
- Výlet: Tokio
- Rady a tipy
Proč mě zprvu zklamalo
Začneme tradičně tím, že jsi postěžuju. Tentokrát to ale bude víceméně na sebe. Přiletěl jsem v pátek večer a na AirBnB ubytování jsem dorazil kolem 21h. K mému překvapení se v bytě místo slibované vietnamské modelky nacházel vietnamský kluk. Zkontroloval jsem ještě jednou umístění a i kluk mi potvrdil, že jsem na správné adrese. Tak dobře, nebude modelka :D. Druhý den už sice modelka přišla, ale přivedla si na pomoc kamarádku - takže jsem nakonec spali v pokoji o rozloze 7^m2 čtyři.
První den jsem také neodhadl počasí. Poslední den na Taiwanu mi došel opalovací krém. V rámci úsporných opatření jsem nový nekupoval (hrál jsem si na hrdinu a tvrdil sám sobě, že když už jsem si několikrát spálil záda po 20 min koupání, tak si mi to přece nemůže stát znovu). V Tokiu mě čekalo sluníčko v celé jeho síle a bohužel také nepřipravená Tokijská architektura (v porovnání s Taipejí, kde se snadno schováte na ulici před deštěm i sluncem). Naštestí jsem se nespálil (ale neměl jsem k tomu daleko) hlavně díky pobíhání od stínu ke stínu. O to větší z toho mám nakonec radost, protože jsem během 4 dnů ušel více než 100 km (přesnějí 35, 35, 30 a 25 km).
Proč to bylo další dny už lepší
Druhý den jsem si o dost lépe naplánoval - největší teplo jsem strávil ve stínu v parku, kde jsem si zaposiloval a následně se po použití většího množství deodorantu odebral do muzea, kde jsem strávil zbytek slunněho poledne. Když bylo bezpečné vyjít, prozkoumával jsem město. Třetí den jsem po dlouhém rozhodování vyrazil podívat na 7 metrovou sochu Buddhy, ke které se dá dostat pěknou procházkou přes památky v lese (a hlavně samozřejmě ve stínu). Čtvrtý den jsem prakticky zopakoval druhý - rozdíl byl v tom, že jsem cvičil na hřbitově a místo muzea přírodních věd jsem se schovával v muzeu umění.
Akihabara
Tohle místo nesmí vynechat žádný fanoušek nových technologií a anime. Množství obchodů a rozmanitost věcí uvnitř je skoro nepředstavitelná. Myslím, že tam můžete sehnat prakticky jakoukoliv anime figurku, kterou si dokážete představit. Bohužel moje znalosti anime končí u poloviny první epizody Naruta a poloviny série Death Note (to bych možná neměl tak hlasitě tvrdit jako každoroční návštěvník Festivalu Fanztazie - ale tam mě omlouvá, že jsem viděl všechny díly Červeného trpaslíka). Proto jsem na místo nešel s přesným zadáním, ale spíše se nechat inspirovat, co vše je možné vymyslet. Našel jsem třeba přívěšky zobrazující kousky jídel nebo několik pater s hracímí kartami. Že o to tady je mezi Japonci a také turisty velký zájem svědčí velké fronty skoro na každém možném místě.
Asakusa
K tomuto historickému komplexu jsem dorazil po asi 8 km chůze od mého bydliště (tj. skoro co by kamenem dohodil). Pokud se jako já vydáte poznávat Tokio po svých, určitě vás velmi zarazí jeho nerovnoměrné rozdělení. Kráčíte po prázné ulici, zahnete za roh a jste unášeni proudem lidí, abyste na další křižovatce opět zahli a ocitli se v prázdné ulici. Asakusa mě ohromila množstvím zahraničních turistů a dokonce jsem zaslechl i slovenštinu. Když jsem u slovanské krve, tak jsem se také sešel s Iljou a Alice (které jistě znáte z příspěvku o Okinavě). Strávil jsem s nimi krásný večer, mimojiné procházkou po nejdražší ulici v Tokiu - Ginze. Plánovali jsme se sejít i další den, ale vzhledem k mému offline stavu a telefonu, který za to věčné vypínání se brzy vyhodím z okna, nesetkali. To nám taky překazilo plány na společnou fotku… Ale slíbili, že se podívají do Prahy, tak snad příště.
Kamakura
Po 4 měsicích v ulicích Taipeje jsem byl i v Tokiu rád za možnost podivat se do přírody. Mezi možnostmi bylo Nikko (od kterého mě odradila tříhodinová cesta), Mt. Takaoz (od kterého množství turistů) a vítězná Kamakura, vzdálená hodinu cesty a skrývající hiking, 7 metrového Buddhu a moře. Výlet jsem si náramně užil. Do moře jsem raději smočil, místo celého těla, jenom nohy. Zaprvé vzhledem k těm vlnám by to asi ani nebylo moc dobré plavání a zadruhé od příhody s medůzou jsem k vlnám obezřetný.
Protože v případě Tokia obrázek řekne více než tisíc slov, preskočím psané střípky.
Fotografické střípky
A to by bylo prozatím vše. Děkuji